Je nádherné říjnové ráno. S kamarády mám domluvené setkání nad mušovskými jezery. Poletí v teplovzdušném balonu a já bych je měl vyfotografovat z motorového paraglidingu. Na letišti ve Strachotíně plním nádrž krosny mého létajícího stroje až po hrdlo. Plánuji delší let, většinou nad vodní plochou, palivová rezerva se může hodit. Radiový kontakt hlásí start skupiny balonů z prostoru parkoviště v Pasohlávkách. Vánek je takřka neznatelný. Přesto se mi daří s těžkou krosnou a foťákem napoprvé odstartovat z asfaltové plochy letiště po razantním rozběhu.


Mošovský kostelík fotografovaný z balonu

Z jezera vystupuje mlha do výšky několika desítek metrů nad vodní plochou a s vycházejícím sluncem kreslí nádhernou přírodní scenérii po Pálavou. Stoupám do výšky 300 m GND v kurzu k mušovskému kostelíku, který se ztrácí v mlze. Pátrám po horizontu, každou chvíli bych měl balony zahlédnout.
Rádio v přilbě mi hlásí polohu skupiny balonů, které se vznesly v Pasohlávkách a nyní se prodírají mlhou k Mušovu. Příjem zprávy potvrzuji a v tu chvíli pozoruji na horizontu vystupovat různobarevný kaleidoskop teplovzdušných balonů z mlhy nepravidelně prozařovaný ohněm plynových hořáků. Zůstavám ve své letové hladině. Udržuji si dostatečnou výškovou rezervu. K zamlžené hladině mne ani zvědavost nedonutí klesat. V případě výpadku motoru by byla každá rada drahá. Počkám si až balony přeletí jezero. Čas využívám k fotografování pálavského hřebenu, ale v protisvětle se mi to nedaří. Scenérie je však nezapomenutelná. Vzduch je jako olej. Chvílemi se zdá, že padákové křídlo vysí ve vzduch bez pohybu.


Teplovzdušné balony po startu v Pasohlávkách

Balon s kterým mám rádiový kontakt pomalu přelétl celé jezero, občas se ponořil do mlhy. Posádce se podařilo pár zdařilých záběrů mušovského kostelíka na ostrůvku.



Konečně jsme se nad projasněnou pevninou dostali do blízkého vizuálního kontaktu a oboustranně fotograficky zdokumentovali létací stroje v akci.

Balon jsem doprovázel až do prostoru přistání na strništi, kde na posádku čekal doprovodný vůz s přívěsem.



Měl jsem za sebou asi 70 min. letu. Kolem pobřeží jezera jsem se blížil k Dolním Věstonicím. Čekal mne ještě přelet jezera ke Strachotínu. Vystoupal jsem do bezpečné výšky a sledoval jsem pomalu ubíhající hráz mezi 2. a 3. nádrží. Uvědomil jsem si chlad, který začal pronikat přes kombinézu. Zážitků bylo dost, fotografie také nějaké, tak se jde na přistání. Zřetelně pozoruji přistávací plochu, která se pomalu přibližuje. S motorem ve volnoběhu vyklesávám pro průlet nad přistávačkou. Podle fléry si ověruji směr a sílu větru, který nyní může dosahovat 3m/s. Nasazuji na přistání a ve 30m vypínám motor …. , nic, motor běží dál. Vypínáč nereaguje. Ruším přistávací manévr a jdu na druhý okruh. Uklidňuji se snadným řešením situace, které mi ihned vyvstane na mysli. Motor můžu vypnout vypínačem přímo na krosně. Trochu vystoupám, provedu rozpočet na přistání a asi v 50m nahmatám vypínač zapalování na krosně. Cvak, motor by měl zmlknout. Nic takového se však nestalo, vrtule se točí dál. Zapomínám, že mi bylo chladno. Nechtěl bych přistávat s běžícím motorem. Jestli se mi nepodaří bezchybně dosednout a položit padák mimo běžící vrtuli může být postaráno o škodu na vybavení. Přitom řešení takové situace je velmi jednoduché, to jsem si však v této chvíli neuvědomil. Napřed jsem si podle zrcátka ověřil, že bych ještě mohl s palivem létat necelou hodinu než mne prázdná nádrž vysvobodí.



To mi připadalo trochu dlouho. Provedl jsem dva nizké průlety a přitom jsem si ověřil možnost bezpečného přiblížení k zemi s dostatečně přibržděným padákem a mírně zvýšeným výkonem motoru. Šlo to. Vítr byl příznivý. Napotřetí jsem to zvládl a po dosednutí jsem bez problému položil padák bezpečné křížem mimo rotující vrtuli. Co bylo příčinou této závady? Uvolněný konektor instalace, který propojuje zkratovací kontakt zapalování.
A jaké je to zmiňované snadné řešení této situace? Prosté. Jednoduše se za letu přeplaví pumpičkou karburátor a motor zmlkne. Ostatně toto řešení jsem si také vyzkoušel při obdobné závadě při jiném následném letu.



Fotografie z balonu: Pavlína Homolová