Zimní létání vykazuje odlišnosti oproti letním výletům - je prostě zima.

Zima může být pilotovi, ale i létající aparát potřebuje úpravy, které ho připraví na zimní provoz. Je třeba namontovat vyhřívací přípravek na sací otvor karburátoru, který umožňuje regulovat ohřev palivové trysky karburátoru, což je zapotřebí při nižších teplotách vzduchu, kdy je velké riziko zamrznutí karburátoru a tím výpadku běhu motoru. Teploty kolem nuly, vyšší vlhkost vzduchu – právě toto jsou přesně podmínky, kdy nás může ve vzduchu potkat nepříjemný jev – zamrzání karburátoru. Motor jde zprvu nepravidelně, ztrácí výkon a nakonec se může zastavit úplně. Při odpařování benzínu je odnímáno velké množství tepla proudícímu vzduchu, vzdušná vlhkost potom způsobuje zamrzání částí, které přijdou proudícímu vzduchu do cesty.


Na levém obrázku vidíte námrazu na karburátoru po přistání, kdy teplota vzduchu byla těsně nad nulou. Motor nedosahoval maximálních otáček a běžel nepravidelně. Pravý obrázek znázorňuje "zimní" úpravu. Karburátor nasává ohřátý vzduch od žebrování válce pomocí ohebné hadice. Je to firemní úprava, která je ověřená a homologovaná.

"Letadlo" je tedy na zimní provoz připraveno, ale co pilot? Je třeba počítat s tím že nízké teploty nás budou v naší činnosti trochu omezovat a je jen na nás jak se dokážeme na tuto situaci připravit. Naše příprava samozřejmě začíná už při plánování letu , hlavně je třeba zvážit jakou dobu hodláme ve vzduchu strávit. K tělesnému podchlazení dochází docela rychle a mysleme na to že pokud je na zemi teplota ještě snesitelná ve výšce 300 m a při rychlosti mezi 30-40 km/h bude situace úplně jiná. Nesmíme zapomínat na to, že na motorovém padákovém kluzáku je proud vzduchu k vrtuli nasáván přímo přes tělo pilota a ten je tím ochlazován mnohem agresivněji než za stejné okolní teploty třeba na zemi. Zvláště ruce, které při našem způsobu létání máme vysoko nad hlavou na řídičkách jsou vystaveny chladu snad nejvíce, neboť u nich dochází k odkrvení a tím jsou náchylnější k promrznutí.

Pro výrazně lepší tepelný konfort pilota je vhodné používat při delších zimních výletech elektricky vytápěné rukavice. Toto "topení" je napájeno z palubní sítě krosny. Ovšem pozor, není-li teplota regulována automaticky, není problém rukavice "přetopit" a popálit si pokožku na hřbetě rukou. Pro vytápění bot je vhodné použít např. akumulátorové topné vložky, které na jedno nabití zvládnou několik hodin provozu.

A na závěr bych se ještě rád zmínil o péči kterou bychom v chladném počasí měli věnovat akumulátorům a bateriím které používáme ke startování a k napájení přístrojů a foťáku. Mysleme na to že při mínusových teplotách rychle ztrácí svou kapacitu a ta klesá při plně nabitých bateriích v mrazu až na třetinu. Jistě není nic příjemného když nám při výletu nad neznámou krajinou vypoví GPS službu. I když máme s sebou mapu, orientace nad zasněženou krajinou bývá složitější a ruku na srdce, kdo dnes umí létat podle mapy. Takže raději před každým letem nabít baterie do přístrojů a startovací akupak nenechávat v krosně, ale vydělávat a skladovat na teplém suchém místě.